Ačkoli je tomu již téměř třicet let, co se česká společnost a věda plně otevřely světu na západ od našich hranic, některé metodologické impulzy dosud nebyly v domácím vědeckém diskurzu plně vstřebány. Toto tvrzení platí v plné míře pro dějiny středověku a koncept genderu. V navrhovaném příspěvku se autorka zaměří na dosavadní stav bádání o českých dějinách v genderové perspektivě a na domácí okruhy pramenů/témata/konkrétní události, kde by uplatnění genderové perspektivy mohlo v budoucnu přinést nová zjištění a posunout naše znalosti o krok dále. Bude mít tedy částečně bilanční charakter a částečně se pokusí nastínit nové možnosti do budoucna. Pramenná základna z období středověku je kvantitativně i kvalitativně omezená a je potenciálně nutné zaměřit se na nové (relevantní) interpretace a výkladové rámce pomáhající lépe poznat a popsat tehdejší kulturu a společnost. Inspiraci je přitom možné hledat právě v západoevropské (a severoamerické) historiografii, kde se koncept genderu již několik desetiletí úspěšně uplatňuje.