Stručné popsání dochované heraldické prezentace (re)nobilitovaného šlechtického rodu Šlechtů na přelomu 19. a 20. století. Přiblížena bude heraldická výzdoba rodinné hrobky Šlechtů z Hrochova-Všehrdských ze Všehrd v Lomnici nad Popelkou a výzdoba Rytířského sálu Hrubého domu tamtéž, která se kupodivu soustředí na erby různých větví rodu a spřízněných Jeníků-Zásadských z Gamsendorfu a nepoukazuje na spřízněné rody z údajné vlastní rodové historie, ani na erby předků Jeníků-Zásadských. Cílem příspěvku je poukázat na pojetí rodové tradice u rodiny, která věřila ve své dávné šlechtictví, domohla se nobilitace v několika větvích a následné renobilitace, která byla ovšem později zrušena. Z dochovaných artefaktů se zdá, že rodinu heraldika zajímala především jako prostředek reprezentace ve spojení s vlastním příjmením. Zájem o ostatní domněle či reálně spřízněné šlechtické rodiny zde z heraldického hlediska u většiny členů rodu krom Antonína Petra zcela chyběl, nebo nám schází jeho doklady. Osvětlit chápání vlastní rodové tradice v každodenním životě před i po aféře se ztrátou renobilitace by pomohlo studium rodinné pozůstalosti ve Státním okresním archivu v Semilech, kde se nachází i rodinná alba a písemnosti soukromé povahy (minimálně jeden deník) některých členů rodu.