Současná historiografie si při výzkumu dějin raně novověkého obchodu klade řadu otázek, které se dotýkají jak vlastní existence a fungování ekonomiky a trhu, tak se zabývají zkoumáním jejich vlivu na vývoj a stratigrafii společnosti a dopady v oblasti sociokulturní. Jedno z témat, kterému je v posledních desetiletích právem věnována zvýšená pozornost, představuje problematika obchodní praxe, tedy postupů, které obchodníci při jednáních se svými partnery v jednotlivých fázích realizace obchodu využívali. Příspěvek si klade za cíl představit průběžné výsledky výzkumu obchodní praxe a finančních nástrojů pražských kupců 16. století. Zaměřen bude zejména na různé způsoby sjednávání a splácení zbožních i finančních úvěrů, současně se pokusí představit jednotlivé finanční nástroje (různé typy dlužních úpisů, směnky) a způsob jejich použití v pražském dálkovém, regionálním i místním obchodě 16. století. S danou problematikou je spojena také řada metodických problémů, týkajících se stavu a rozsahu zachovalých pramenů a interpretace jejich údajů. V tomto směru bude cílem poukázat na potenciál i omezení využití jednotlivých typů písemných materiálů (celní rejstříky, kupecké knihy, zápisy městských knih atd.) a současně prodiskutovat další možné směry bádání.