Murální malby představují jeden z nejznámějších aspektů konfliktu v Severním Irsku a i v současnosti figurují jako významný prvek tamního veřejného prostoru. Tato venkovní velkoformátová díla slouží zejména jednotlivým republikánským, respektive loyalistickým skupinám jako prostředek k prezentování svých postojů a jsou určena nejen vnějším pozorovatelům, ale především vlastní komunitě. Skrze tuto ideologickou mobilizaci se tak do určité míry podílejí na utváření identity obou komunit (nacionalistické/katolické, resp. unionistické/protestantské). Tradice murálové tvorby pokračuje i v post-konfliktní éře, výrazně se však transformuje; do problematiky vstupují noví aktéři včetně státem financovaných iniciativ, jež se skrze přemalovávání paramilitaristických murálů snaží hledat nekonfliktní témata kulturního dědictví obou komunit, která vyhovují mírovému procesu. Nabízí se proto dvojí otázka: s jakými tématy kulturního dědictví murály pracují a jak se tato témata proměňují v post-konfliktní době – a dají se samotné malby označit za kulturní dědictví severoirských komunit, jednotlivých čtvrtí segregovaných měst či přímo Severního Irska jako regionu? Tento příspěvek problematiku posoudí na příkladu belfastských murálů a státního projektu Re-imagining Communities, zahájeného v roce 2006.