Kronika Čechů z pera Přibíka Pulkavy z Radenína představuje nejoblíbenější a nejspíš nejvíce opisovaný historicky text 15. století (v Českém království), který se dochoval ve třech jazykových verzích ve velkém množství velmi rozličných rukopisů. Tento stav dochování (zhruba 20 rukopisů z 15. století) umožňuje sledovat a vyhodnotit recepci díla v širším kontextu a klást otázky jak po jeho čtenářích tak také po tom, jak se proměňovala funkce poměrně rozsáhlého textu ve sbornících historických děl (například spolu se Starými letopisy) nebo ve výborech děl ze dvora Karla IV., kterých ve druhé polovině 15. století vzniklo hned několik. Původně latinsky sepsané dějiny obyvatel Českého království, resp. knížectví od bájných počátků až po nástup lucemburské dynastie, získaly v českém překladu nový prolog, který je přepracováním latinského epilogu a který dává celému dílu poněkud odlišné vyznění. V příspěvku se budeme snažit jednak věnovat pozornost kontextu a významu dochování Pulkavovy kroniky, jak v latinské, tak v české a německé verzi. Dále se budeme soustředit jak na její funkci ve větších souborech textů, tak možnostem identifikace středověkých vlastníků jejích rukopisů. V neposlední řadě se budeme snažit odhalit dobovou podmíněnost velké obliby tohoto textu v 15. století.