Příspěvek se zaměří na analýzu organizačního pozadí a výsledků čtyř velkých atlasových a encyklopedických projektů české etnologie a historie, kterými se po roce 1989 staly: Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska; Lidová kultura – Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska; Akademický atlas Českých dějin a Akademická encyklopedie českých dějin. Všechny čtyři projekty byly či díky své nedokončenosti stále jsou považovány za prestižní a profilující aktivity příslušných ústavů AV ČR a spolupracujících institucí a lze je považovat za završení mnohdy celá desetiletí trvajících snah o systematické uplatnění encyklopedistiky a geograficky zakotvených paradigmat v historických vědách. Provázely a provázejí je velmi podobné personální, organizační a konceptuální turbulence, průtahy a problémy i nepochybně úctyhodné výsledky avšak zároveň nad jiné jasně odrážejí odlišné oborové kultury a divergentní vývoj, kterými se česká historie a etnologie po roce 1989 vyznačují. V minulosti úzce spolupracující disciplíny se totiž i při tvorbě příbuzných projektů (často dokonce obsahově identických) vydávají stále častěji svou vlastní cestou a nejsou schopny nebo ochotny reflektovat poznatky druhého oboru a to i za cenu fatálních nepřesností, které se v příslušných dílech objevují.