Ve středověku i raném novověku byla taková praxe, že těla popravených na šibenici, což býval nejčastější způsob popravy, bývala ponechána viset až do doby než se rozpadla. Potom teprve pozůstatky provizorně zahrabal kat nebo jeho pomocníci v areálu šibenice. Kromě toho se u šibenice umísťovaly pozůstatky sebevrahů i jiných popravených. Při archeologických výzkumech jsou tyto situace odkrývány a dokumentovány. V příspěvku budou demonstrovány příklady z Německa, Polska, Čech a především z Moravy. Na Moravě byly v poslední době provedeny archeologické výzkumy dvou šibenic, při nichž byly objeveny pozůstatky oběšených delikventů. Jedná se o kamenné šibenice na čtvercovém půdorysu u Tišnova a Slavkova, které byly v provozu v 17. a na počátku 18. stol. Nalezené pozůstatky byly antropologicky vyhodnoceny a bylo zjištěno, že patří převážně mužům i když na slavkovské šibenici se našly i pozůstatky ženy. Na kostech jsou stopy po zostřené popravě a to lámání kolem. Kromě toho se nachází i součásti oděvu delikventů jako záponky.