V roce 1919 (znovu) vstoupila do českých zemí YMCA, původně anglosaská protestantská organizace zaměřená na práci s mladými muži v kontextu průmyslové revoluce, na přímé přání T.G.Masaryka. Ten ji do ČSR pozval s explicitním zadáním, aby zde pomáhala vybudovat „moderní kulturu ze staré civilizace“. Součástí Masarykova pojetí „moderní kultury“ bylo i severoamerické ymkařské propojení křesťanské spirituality se sociální prací a edukačními aktivitami a s tím související potlačení přílišné věroučné určitosti. Tento étos nesený prvními sekretáři vyslanými z USA našel nadšenou ozvěnu mezi podobně orientovanými českými předválečnými intelektuálními elitami (zejména liberálními protestanty). Na základě dosud nevyužitých archivů z World Alliance of the YMCAs (Ženeva) a materiálů z fondů severoamerické YMCA (Minneapolis) tento příspěvek nabídne rekonstrukci interakce této nabídky s postupně sílící poptávkou českých studentů a studentek intelektuálně dozrávajících v druhé polovině 20.let po hlubší náboženské zakotvenosti, která vedla ke vzniku Akademické YMCA prostoupené neo-ortodoxií barthovského střihu. Cílem příspěvku bude konečně objasnit lokální i transnacionální příčiny výrazného úspěchu a vlivu této specifické skupiny uvnitř československé YMCA i za (jejími) hranicemi.