Na řešení kádrových otázek a další důležité rozhodovací procesy na vrcholné úrovni měla v socialistickém Československu vliv celá řada různých faktorů. Mezi nejvýznamnější z nich patřilo národnostní hledisko. Příslušnost k určité národnosti hrála důležitou roli při výběru kandidátů do klíčových stranických i státních funkcí. Postoje k národnostním otázkám a postavení slovenských národních orgánů v rámci společného státu definovaly vlivné funkcionářské skupiny uvnitř KSČ a v určitých případech podstatným způsobem ovlivnily jak vzestupy či pády jejich jednotlivých členů, tak v důsledku i celkovou podobu nejdůležitějších rozhodovacích grémií komunistické strany i československého státu. Tyto vlivy budou demonstrovány na konkrétním příkladu někdejšího předsedy československé vlády a člena nejužšího vedení KSČ Jozefa Lenárta, který v průběhu sledovaného období prošel postupným názorovým posunem od v zásadě čechoslovakistických postojů až po podporu federalizace. Vývoj jeho názorů a kariéry včetně vztahu s prvním tajemníkem ÚV KSČ Antonínem Novotným bude porovnán s působením některých jiných funkcionářů slovenského původu zasedajících ve vrcholných orgánech státu a komunistické strany. Na základě této sondy budou načrtnuty některé obecnější vlivy národnostní problematiky na jednání a myšlení mocenské elity socialistického Československa v rozmezí let 1948 až 1969.