V městských, krajských a dalších regionálních muzeích se setkáváme s prezentacemi dějin daného území od pravěku do moderní doby (s různým finálním mezníkem – 1918, 1945, 1989). Při podrobnějším a kritičtějším čtení expozic ale vyvstává otázka, zda jsou v těchto institucích skutečně představovány místní dějiny? Mnohdy totiž v expozicích najdeme buď jakési univerzální dějiny měst ve střední Evropě (s přibližnými kapitolami: založení města – rozvoj cechů a řemesel – stavební vývoj – měšťanská kultura v 19. století – politické a sociální proměny ve 20. století – slavné osobnosti), anebo státní či národní dějiny vsazené do místních kulis. Obraz dějin v lokálních muzeích je tak paradoxně poměrně unifikovaný. Regionální muzea by přitom naopak měla vystihnout, co je pro dané místo specifické, identifikovat uzlové body jeho historie a na jejich základě pomáhat pochopit současný charakter místa. Můj příspěvek bude analyzovat, jakým způsobem jsou prezentovány dějiny v regionálních muzeích, nakolik se v nich odráží národní narativ a nakolik jsou muzea schopná rozpoznávat a vystavovat specifický "lokální" příběh.