Význam historických pramenů při prezentaci "kánonu velkých Čechů" v dějepisném vyučování Znalost předních postav české minulosti tvoří důležitou součást historického vědomí. Je proto logické, že by jim měla být věnována adekvátní pozornost ve školní výuce dějepisu. Základním edukačním médiem stále zůstává dějepisná učebnice, byť zejména na středních školách není v současné době v dostatečné míře využívána. Naší snahou bude zjištění, nakolik se při prezentaci osobností jako byli Karel IV., Jan Hus, J. A. Komenský či T. G. Masaryk na stránkách dějepisných učebnic využívají historické prameny. Jejich zařazení zejména v heuristické funkci navíc umožňuje aplikaci tzv. badatelsky orientované výuky, což je plně v souladu se současnými trendy nejen dějepisného vyučování, ale především vede k lepší fixaci získaných vědomostí, ale také kompetencí uplatnitelných i v jiných životních situacích. Výzkum aktuálně používaných učebnic dějepisu (z provenience nakladatelství Fraus, SPN, Nová škola, Prodos, Dialog, Didaktis) z tohoto úhlu pohledu se soustředí na v nich zařazené prameny písemné, ikonografické a grafické. Další směr výzkumu bude zohledňovat rovněž audiovizuální média určená pro výuku dějepisu.