Příspěvek si klade za cíl posoudit základní aspekty poutnictví v Čechách 15. století při srovnání s trendy tohoto nábožensko-kulturního fenoménu v soudobé Evropě. Předmětem zájmu bude základní otázka, nakolik hluboká společenská a náboženská přeměna, kterou bezpochyby ztělesňovala husitská revoluce, dokázala proměnit vztah společnosti k poutnictví jakožto kulturní praxi a náboženské manifestace. Měla kritika poutnictví a s ním spojených rituálů nějaký vliv na další vývoj tohoto fenoménu v českých zemích? Jakým způsobem se s ním vyrovnávala ta část společnosti, která se hlásila k utrakvismu? Je možné v tomto ohledu vystopovat rozdíly mezi jednotlivými proudy českých nekatolíků? Příspěvek bude vycházet zejména z analýzy samotných poutnických cestopisů, zkoumány však také budou průvodní jevy poutnictví, jako je úcta k ostatkům, získávání odpustků a tvorba písemných svědectví o vykonané pouti. Příspěvek se zaměří na vývoj produkce těchto textů, jež oscilovaly mezi cestopisným žánrem a geograficko-hagiografickými kompilacemi, a to jak v překladové, tak v čistě autentické formě (latinské či vernakulární). Diskutována bude též otázka recepce a pozdější vydávání těchto textů, stejně jako skutečnost, jak se s těmito texty vyrovnala česká historiografie a ediční praxe. Příspěvek bude zároveň výchozím bodem pro další možné případové studie k tomuto tématu.