Referát zhodnotí dosavadní praxi evaluace jednoho ze základních výstupů práce historika činného ve sféře muzejnictví, a to muzejních výstav. Jejich hodnocení nemá, na rozdíl od hodnocení dalších obvyklých výstupů vědecké činnosti v oblasti historických věd, definovány určité parametry. Současná evaluační praxe pro práci historika v muzeích bude komparována s hodnocením dalších obvyklých výstupů historické práce. Na základě tohoto srovnání budou charakterizována specifika, aktuální tendence a požadavky kladené na historiky v muzeích, přičemž zvýšená pozornost bude věnována muzeím se statutem vědecko-výzkumné organizace. Příspěvek posluchače seznámí nejen s jednotlivými fázemi přípravy kulturněhistorických tematizovaných výstav, ale také nastíní možná kritéria a metodické přístupy pro zařazení výstav mezi standardně hodnocené výstupy vědecké činnosti. Závěrečná diskuze bude směřována ke srovnání významu a dosahu dalších výstupů historikovy práce (tedy tradičních časopiseckých studií, kapitol v monografiích či ve sbornících) se způsobem prezentace formou muzejní výstavy. Zamyšlení bude věnováno také vztahu výstavních katalogů a vlastních muzejních prezentací, zejména pak posouzení pramenného potenciálů mimouměleckých kritických katalogů prezentujících často unikátní hmotné prameny, kterou mohou mimořádně obohatit či korigovat dosavadní poznání určitých témat a oblastí výzkumu. Autoři příspěvku zde zohlední své dosavadní zkušenosti v rámci působení ve Slezském zemském muzeu.