Příspěvek bude rozvíjet základní teze představené autorem v knihách "Sovětizace sociálního státu" (Praha 2010) a "Kapitalismus na kolenou" (Praha 2012). V reakci na neúspěch obnovy společensko-ekonomického uspořádání ve dvacátých letech podle modelu známého z doby před rokem 1914, v zásadě všechny tehdejší politické režimy tehdejší Evropy navzdory svým diametrálním odlišnostem vykazovaly i nikoli nepodstatné shody. V exposé bude zaměřena pozornost na ideu „sociální bezpečnosti“, již vedle vyšší míry kolektivismu, státního intervencionismu a ekonomicko-sociálního plánování, můžeme považovat za nejvýznamnější jevovou stránku této bazální shody napříč spektrem konkurenčních politických ideologií. České země představují vynikající pole pro empirický výzkum těchto témat, protože v dlouhých 30. letech prodělaly v rychlém sledu několik radikálních transformací (od liberálně-demokratismu první republiky, přes autoritativní konzervatismus druhé republiky, okupační protektorátní systém pod nadvládou nacismu, až k utvoření systému lidové demokracie a potažmo – vykročíme-li z horizontu dané periodizace zakončené rokem 1945 – i formování socialistické diktatury po roce 1948). Exposé se zaměří na demonstraci kontinuit a diskontinuit v pojímání sociální bezpečnosti obyvatelstva napříč sledovaným obdobím v kontextu jednotlivých politických režimů a jejich ideologické báze.