Pro současnou mládež představují významný zdroj poznání naší nedávné minulosti české hrané filmy. Možnostem využití filmu v hodinách dějepisu už byla ze strany odborné veřejnosti věnována jistá pozornost. Vznikla i celá řada kvalifikačních prací, analyzujících filmovou a seriálovou produkci, přibližující především dobu nacistické, a pak sovětské okupace a období tzv. normalizace. Rozhodli jsme se uchopit problematiku z pohledu empirického výzkumu. Navazujeme tak na starší dotazníkové šetření realizované před deseti lety. Respondenty kvantitativního výzkumu budou žáci základních a středních škol a jejich vyučující dějepisu. Na druhou jmenovanou skupinu se zamýšlíme obracet rovněž prostřednictvím některých metod kvalitativního výzkumu. Příspěvek představí dílčí výsledky probíhajícího výzkumu. Jeho cílem bude zjistit, jaký prostor ve výuce dějepisu učitelé tomuto audiovizuálnímu médiu věnují, pro která témata a s jakým záměrem je do školní výuky zařazují. Zda pouze v dekorativní funkci, nebo ve funkci heuristické, tedy pro získání nových informací o sledovaném úseku české minulosti. Hraný film však může sloužit také k rozvíjení kritického myšlení žáků, což je v dnešní mediální době jedna z klíčových kompetencí, k jejímuž získání by měla přispívat i školní výuka dějepisu.