Konferenční příspěvek představí dílčí výsledky orálně-historického projektu Mechanismy a strategie generační transmise rodinné paměti vybraných sociálních skupin. Tento projekt je zaměřen na výzkum rodinné paměti (Welzer, Mollerová, Tschuggnallová 2010) jakožto specifického prostoru paměti komunikativní (Assmann 2001), ve kterém dochází k vyjednávání o minulosti u čtyř vybraných skupin, kterých se dotkla poválečná migrace. Fenomén rodinné paměti bude v referátu sledován na příkladu tří po sobě následujících generací (Mannheim 1928) českých Němců a jejich potomků, kteří po konci druhé světové války zůstali v zemi svého původu. Tázat se budeme po obsahu vzpomínek tzv. generace zážitku (Erlebnisgeneration), která prožila události okolo poválečného nuceného vysídlení Němců a musela reagovat na radikální změnu životních podmínek a po transmisi těchto „obrazů“ minulosti na generaci dětí a vnuků. Otázkou je, zda dochází k mezigeneračnímu přenosu vzpomínek a pokud ano, pak v jaké podobě a jakou formou a zda v tomto ohledu panují mezi jednotlivými generacemi rozdíly. V neposlední řadě bude snahou najít odpověď na to, jak se druhá a třetí generace vypořádává se zkušenostmi „generace zážitku“, jak u nich působí specifické zážitky rodičů a prarodičů a jak děti a vnuci integrují tyto zkušenosti do vlastních identit. Pro odkrytí komunikativní paměti a její transmise v rodinném prostředí bylo využito narativního interview.