19. století bylo dobou, kdy se odehrával nejen proces formování moderních národů, ale i snaha uplatnit imperiální vizi a prosadit velké státy mezi koloniální velmoci. Součástí těchto procesů byly reflexe druhého (státu i národa) ústící do jednoznačného a často velmi zjednodušeného definování přítele a nepřítele. Vztahy a vazby mezi státy i národy se v důsledku toho proměňovaly. Na úrovni států se tato skutečnost projevovala formováním účelových spojenectví a koalicí. Na druhé straně prohlubovala bipolaritu pohledu. V něm se odrážely aktuální politické okolnosti stejně jako historické zkušenosti. Roli sehrávala i apriorní předpojatost prezentovaná konkrétními osobnostmi. Dobový pohled Západu na Rusko a Ruska na Západ je jedním z nejvýraznějších projevů takto se formujícího a takto determinovaného obrazu druhého státu i druhého národa. Cílem příspěvku je formou případové studie při využití komparace upozornit na historické okolnosti i některé subjektivní podmínky, které v 19. století na Západě prohlubovaly obavy z Ruska a naopak, v Rusku vedly k definování strachu ze Západu. Součástí bude i téma pocitu vzájemného strachu jako obhajoby státní a národní identity.