Příspěvek se bude zaměřovat na proměny socialistické mimoškolní výchovy v 50. a 60. letech. V poúnorovém Československu se začala rodit poměrně rozvětvená síť zařízení a nových metod práce se dětmi v době mimo vyučování. Ovládnutí volného času dětí bylo ovšem chápáno jako základní prostředek tzv. komunistické výchovy. Během prvních dvou dekád režimu přitom pozorujeme zajímavé vývojové trendy, které odrážely měnící se přístup k výchovné doktríně i samotným dětem. Zejména v první polovině 50. let se mimoškolní výchova vyznačovala agresivním ideologickým působením, důrazem na kolektivismus a organizování většiny činností. Zajímavou modifikaci v tomto smyslu představoval koncept škol s celodenní péčí z přelomu 50. a 60. let, který však byl záhy mj. pro ekonomickou neúnosnost opuštěn. Počátkem 60. let začal koncept mimoškolní výchovy vstřebávat modernizační prvky; důraz se kladl na různé věkové kategorie dětí, odlišnosti v zájmech chlapců a dívek, jednoznačnou dominanci škol a na ni navázaných institucí (školní družiny, kluby apod.) oslabovalo tzv. mikrokolektivní hnutí, v němž klíčovou roli hrály dětské časopisy. Také důraz na organizování volného času dětí doplnilo akceptování spontánních činností. Počátkem 70. let došlo k oživení požadavku na ideologický aspekt výchovného působení; tzv. mikrokolektivní hnutí bylo ztotožněno s nežádoucím skautingem a spolu s ním potlačeno. Naopak konstantním rysem konceptu socialistické mimoškolní výchovy zůstal akcent na hmotné zajištění zájmové činnosti dětí.