Příspěvek se zabývá fenoménem jugoslávské identity a ideologií jugoslavismu. V komparaci s meziválečným obdobím a se situací během druhé světové války analyzuje, jak se změnil přístup politických a mocenských elit, ale i populace jednotlivých národů Jugoslávie k ideji společné identity jugoslávských občanů. Ukazuje, že přístup vládnoucích špiček v Titově Jugoslávii k tomuto fenoménu byl nejednoznačný a v průběhu existence federativního státu doznal mnoha zásadních změn. Na jedné straně se musel distancovat od ideologie integrálního jugoslávství, které bylo prosazováno v meziválečném období královským režimem, na druhé straně velká část příslušníků nových elit měla k jugoslávskému cítění velmi blízko, vnímala ho jako svou prioritní nebo sekundární identitu. K tomu v prvních dvaceti letech existence svazového státu velmi přispíval jeho reálný, centralistický charakter, zejména ve sféře mocenské a ekonomické. Ke změnám v chápání jugoslávství dochází až od poloviny 60. let především v souvislosti s předáním reálných kompetencí vedením jednotlivých svazových republik. Příspěvek zároveň reflektuje paralely a rozdíly jugoslávství/jugoslavismu s ideologií čechoslovakismu/československé vzájemnosti a s podobami československé identity.