Sokol je dodnes utvrzovaným mýtem. Nedostává se studií, které by na sokolské hnutí nahlížely kriticky a věnovaly se dosud málo prozkoumaným tématům jako například genderu, festivitám či recepci určitých osobností a událostí. Předkládaný příspěvek usiluje obohatit zkoumání o Sokolu rozborem sokolského světonázoru. Hagiografické a propagandistické spisy ze sokolského prostředí často sugerují představu o výlučně demokratických a humanitních idejích Sokolstva. Hlubší analýza výchovně-vzdělávací literatury ale prokazuje, že světonázor, který si každý Sokol měl osvojit, nebyl prostý antikatolických, antisocialistických, nacionalistických, militaristických, elitářských a podprahově rasistických postojů. Dokonce se zdá, jako by se oficiální světonázor Sokolů ve svých základních paradigmatech přibližoval světonázoru, který v Československu a Rakousku zastávaly radikální turnerské spolky a pro který německá historiografie užívá adjektivum "völkisch". V příspěvku bude provedena komparace světonázoru Sokolů se světonázorem německých "völkisch" turnerů a hledána odpověď na otázku, zda lze přídomek "völkisch", doposud asociovaný jen s německými nacionalistickými a rasově orientovanými organizacemi, aplikovat i na české prostředí. Tímto získává příspěvek vysoce aktuální náboj, neboť současná Česká obec sokolská navázala na tradici dřívějšího sokolského hnutí. Co vše převzala z jeho duchovního dědictví? A jsou hodnoty, ke kterým se hlásí, stále naléhavé? I toto jsou otázky, na které se příspěvek bude snažit dát odpověď. Svým přístupem, koncepčně a metodologicky napájeným z dějin idejí a dějin recepce, má potenci nejen vnést do bádání o Sokolu novou perspektivu, ale také podnítit k úvahám o dalším směru výzkumu i jiných tělocvičných organizací jako Orla či Svazu Dělnických tělocvičných jednot československých.