Pro vývoj šlechtické obce habsburské monarchie (především pozdějšího Předlitavska) v moderní době měly zásadní význam reformy Marie Terezie, kdy došlo k vytvoření tzv. šlechty dědičných (česko-rakouských) zemí a následně i ke sjednocení a zjednodušení titulatury. V téže době se také objevuje systematizované šlechtictví ve dvou podobách (vojenské a řádové), které významným způsobem ovlivnilo budoucí podobu šlechtické obce monarchie. Od této doby bylo možné šlechtický titul získat několika způsoby, přičemž nikoli nejčastějším byla (dříve jedině možná) nobilitace prostřednictvím panovníkova nejvyššího rozhodnutí. Výrazný předěl ve vývoji nobilitační politiky představují revoluční roky 1848 a 1849, kdy byla zavedena rovnost před zákonem a odstraněna starobylá instituce inkolátu. Šlechtický titul od této chvíle mohli teoreticky získat všichni obyvatelé monarchie bez ohledu na sociální status, původ a víru. Zároveň díky existenci řádového šlechtictví došlo k vážnému narušení dosavadní struktury šlechtické obce. Již nebylo nezbytné, aby předpokladem nabytí vyššího titulu byl zisk prostého šlechtictví, ale udělený titul se vázal primárně na společenské (nikoli ovšem ekonomické) postavení jedince.