Příspěvek právně historické povahy se bude zabývat vývojem přístupu historiků k pramenům osobní povahy od pádu komunistického režimu, zejména pak otázkou nově zpřístupňovaných pramenů (zvláště Archivu federálního ministerstva vnitra/Archivu ministerstva vnitra/Archivu bezpečnostních složek) široké badatelské veřejnosti. Důraz však bude položen na otázky související s etikou historikovy práce a na možnosti jejího zneužívání. Stranou nezůstane ani právní rozměr tohoto problému. Konečně bude také analyzována otázka, zda a jak se historik může obejít ve své práci bez pramenů osobní povahy, také, jaké dopady na práci historiků by měla požadovaná právní úprava ohledně ochrany pramenů osobní povahy, která by destruovala nejen stávající systém studia v archivech ale tvrdě by zasáhla -ne-li zlikvidovala - určité části historického výzkumu a zasáhla i další příbuzné obory - lexikografii, atd., v neposlední řadě by také poškodila českou historiografii v mezinárodní konkurenci. Upozorní také na jistou nesmyslnost takového opatření, kdy po takřka čtvrtstoletí svobodného přístupu k těmto zdrojům budou tyto zdroje uzavřeny.