Ve svém příspěvku bych se rád zaměřil na několik vybraných ambasádních kaplanů, kteří putovali do Švédského a Dánského království společně s četnými diplomaty císaře Leopolda I. V rámci každé diplomatické mise měl kněz své specifické postavení. Jeho každodenní činnost neznamenala pouze péči o duše jednotlivých členů ambasády od vyslance až po služebnictvo. Jedním z nejdůležitějších úkolů každého císařského kaplana ve Skandinávii byla starost o blaho tamní katolické komunity, která jako specifická subkultura bojovala o své přežití v značně odlišném a nepřátelsky naladěném konfesijním prostředí. Je s podivem, že se dosud ambasádnímu duchovenstvu nevěnovala téměř žádná pozornost. Avšak byly to právě tyto osobnosti, které dokázaly ve značné míře udržet při životě netolerované a zakazované konfesijní minority napříč celou raně novověkou Evropou. V této souvislosti představím některé možnosti a strategie, které využívali katoličtí duchovní během své často nelegální činnosti ve Stockholmu a Kodani. Ve svém příspěvku budu například mluvit o zařízení ambasádní kaple, o sítích kontaktů legačních kaplanů s tamní katolickou komunitou nebo o četných sporech, do kterých se zástupci ambasádního duchovenstva dostávali s královskými úřady. Na závěr bych rád zdůraznil možnosti dalšího výzkumu, který by poodkryl aktivity katolických kaplanů v protestantských státech raně novověké Evropy, jež se v nemalé míře rekrutovali právě z českého, moravského a slezského duchovenstva.