Tento spolek s plným názvem "Český klub dělnictva českoslovanského v Drážďanech vyvíjel svou činnost poměrně krátkou dobu, ale sehrál v českém dělnickém hnutí důležitou a dosud nedoceňovanou úlohu. Příspěvek bude především zaměřen metodologicky na způsob kombinace širokého záběru pramenů. Jejich omezený výběr mohl vést v minulosti ke zcela mylnému závěru (viz hodnocení Bedřicha Šindeláře, publikované v r. 1952 na základě dobových časopiseckých zpráv v Budoucnosti a Vlasti). Vedle oficiálně prováděné vzdělávací a zábavné činnosti prováděl tento spolek velmi rozsáhlou utajovanou činnost politickou. Užívání českého jazyka vytvořilo dočasnou barieru proti odhalení německými policejními orgány při aplikaci protisocialistického zákona z r. 1878. Teprve na základě spolupráce rakouské a německé policie byla politická činnost Českého klubu odhalována a vedla ke konečnému rozpuštění 1885. Především při vyšetřování nalezená korespondence je dokladem přímých kontaktů s dělnickými organizacemi v Čechách a s předními dělnickými osobnostmi (např. František Choura, Josef Procházka, Augustin Horec, Norbert Zoula, Josef Čada aj.). Prokázala se i spolupráce s drážďanskými sociálními demokraty (sbírky ve prospěch rodin zatčených dělníků a pro stávkující, rozšiřování antimilitaristických materiálů, distribuce zakázaných časopisů aj.). Český klub jednoznačně patřil k významným sociálně demokratickým centrům.