Příspěvek by byl věnován vzniku české historie sportu a jejím zakladatelům. Dále by se zaměřil na zkoumaná témata nejen ve společenském kontextu totalita versus demokracie, ale také vzhledem k okruhu badatelů, kteří se sportovní historií zabývají a pracovištím, kde působí. Zmínil by také publikační možnosti i vliv tlaku, který vytváří současná kritéria hodnocení vědecké činnosti. S tematickým zaměřením bádání souvisí též původnost, každé práce respektive, zda majoritně vychází z původního archivního výzkumu popřípadě vzpomínek pamětníků, nebo se již opírá o dílčí publikace. Každé téma si z nastíněného dělení, značné nevyrovnanosti rozsahu archivních fondů a dalších důvodů žádá "individuální" metodologický přistup. Při diskuzi o perspektivách české historiografie sportu se nevyhneme otázce, zda již nazrál čas na větší syntetické práce např. dějiny českého sportu a také nakolik je možné analyzovat problémy, které mají evropský či alespoň středoevropský rozměr. To nás přivádí k možnostem mezinárodní spolupráce a k letmému srovnání s možnostmi a tematickým zaměřením rakouské, německé, polské, maďarské a slovenské historiografie sporu, přičemž s tou poslední jmenovanou urazila ta čeká velký kus společné cesty.