Cílem příspěvku je otevřít diskusi o faktorech, které v současné době zásadním způsobem ovlivňují možnost muzejních historiků zapojit se do vědecké práce, resp. samostatně vyvíjet vědeckou činnost coby standardní součást pracovní náplně v muzejních institucích zřizovaných různými typy subjektů. V tomto ohledu nepříliš pozitivní trend posledních let má své konkrétní příčiny, jejichž pojmenování může přispět k předcházení případným negativním následkům vedoucím ke změně postavení muzejních historiků (či obecně odborných pracovníků) v rámci muzejních institucí v České republice. Muzeum, jehož funkce procházejí výraznou proměnou vnímání ze strany většinové veřejnosti, je pod tlakem neustále se rozšiřujících možností kulturního vyžití potenciálních návštěvníků nuceno nabízet stále nové programy a inovativní výstavní projekty, které mají zabránit poklesu návštěvnosti. Ta dnes tvoří jeden z nejdůležitějších – ne-li vůbec nejdůležitější – ukazatel úspěšnosti takové instituce. Naznačený trend společně s nadměrnou byrokratickou zátěží pracovníků a řadou dalších dílčích faktorů často znemožňuje muzejním historikům adekvátní výkon odborné, neřkuli vědecké práce.