Příspěvek si klade za cíl představit roku 1969 obnovený normalizační Československo-sovětský institut ČSAV. Pozornost bude soustředěna především na zpracovávání rusistických témat od nejstarších dob po tehdejší soudobý výzkum. Na příkladu stěžejních děl a čelných osobností bude poukázáno na výběr témat, metodologii, dobová omezení a přístup historiků ke zpracování tematických okruhů. Příspěvek bude zasazen do dobových souvislostí. Okrajově bude také posouzena dílčí kontinuita i diskontinuita se zrušenými ústavy ČSAV, jichž byl Československo-sovětský institut nástupcem. Ukážeme si také, jak se vedení obnoveného Československo-sovětského institutu k práci svých někdejších kolegů z předchozích zrušených pracovišť postavilo. V neposlední řadě si připomeneme témata, která byla přejata od zrušených ústavů. Poukážeme na témata nová a v mnoha ohledech zpátečnický přístup v jejich zpracování. Na příkladu historiků zaměstnaných v této instituci, především těch upřímně loajálních, ale i těch trpěných v době posrpnové, si charakterizujeme typy osobností, jež na počátku normalizace pokračovaly ve zpracovávání témat z 60. let a rozvíjely nový výzkum, důsledně diktovaný dobou.