Dotazníkové šetření je v etnologii dodnes hojně využívanou metodou k získávání potřebných dat. Mnohá takto zjištěná data v minulosti nicméně nebyla využita pro potřeby konkrétních analýz a zůstala ve své “surové” podobě, případně se stávala základem buď synteticky pojatých prací, častěji však dílčích studií publikovaných ve vlastivědných či národopisných periodikách. Právě to je také případ odpovědí na dotazníky z let 1914 a 1919 dochovaných v pelhřimovském okresním archivu, které měly sloužit jako podklad pro vydání národopisné encyklopedie známé jako Národopisný soupis Čech. Přípravné práce pro zpracování národopisné syntézy o Pelhřimovsku byly provedeny na počátku 20. století v několika rovinách, avšak k jejich hlubší interpretaci nikdy nedošlo. Záměrem předneseného příspěvku bude představení projektu “Ediční zpřístupnění národopisných dotazníků z Pelhřimovska z let 1914-1919,” který je pojat formou interdisciplinární spolupráce etnoložky a archiváře. Jeho cílem není přímý rozbor odpovědí, nýbrž jejich ediční zpřístupnění spolu s analýzou souvislostí vedoucích k vypracování odpovědí na počátku 20. století. Při řešení projektu je aplikováno několik metodologických přístupů. Z okruhu pomocných věd historických se jedná o metody paleografické analýzy, stejně jako diplomatického rozboru písemné produkce vzniklé z dotazníkové akce. Poznatky z dějin správy jsou aplikovány při určení provenience původce dokumentu. Z přístupů užívaných z ryze historických disciplín je třeba zmínit prosopografii. Z hlediska etnologie se jedná především o přiblížení klíčových momentů a souvislostí svázaných s dějinami oboru a současně také o kritické zhodnocení dotazníkového šetření jakožto jednoho ze základních metodologických východisek oboru.