Problematika náboženských konfesí je v raně novověkých pramenech jejich autory reflektována v různé míře, způsoby a prostředky. Jedná se o prameny rozmanité povahy a vzniklé z řady důvodů. Za jeden z těchto pramenů lze považovat také rukopis Historie církevní Pavla Skály ze Zhoře, který se pozornosti badatelů dosud těšil pouze okrajově, ačkoliv časově v díle pokrývá dějinné období z hlediska náboženské situace a konverzí významné. Zamýšlený příspěvek se zaměří na problematiku náboženských konverzí právě v tomto rozsáhlém rukopise, konkrétně na příkladu jeho třetího dílu věnujícího se událostem v letech 1516-1536. Zejména při líčení událostí těchto letech, které lze považovat v rámci evropských církevních dějin vzhledem k tehdejšímu dění za přelomové, nemohl toto téma Skála ve svém díle opomenout. Pozornost bude zaměřena na to, zda a jak Skála prezentuje proměny náboženských konfesí jednotlivců, a v případě konverze vrchností či panovníků s tím spojené náboženské změny na jejich panstvích a územích. Ve spojitosti se zmínkami o konverzích bude sledován také způsob, jakým Skála s touto otázkou ve svém díle pracoval, jaké postavení a možnou roli mohly jím zmíněné konverze v rukopise hrát.