Ochrana národnostních menšin v meziválečném Československu navazuje na mezinárodněprávní rámec, který byl budován v rámci systému Společnosti národů. Cílem příspěvku je analyzovat roli mateřských zemí národnostních menšin v meziválečném období a zkoumat, jak tyto státy instrumentalizovaly mezinárodní závazky Československa. Zkoumány budou nejen iniciativy mateřských zemí v rámci struktury Společnosti národů, ale také bilaterální jednání. Hlavní důraz bude kladen na analýzu aktivit ze strany Německa, Rakouska, Maďarska a Polska. Nebudou ale opomenty ani iniciativy Československa ve prospěch českých národnostních menšin v jiných evropských státech. Hlavním referenčním bodem příspěvku bude Smlouva mezi čelnými mocnostmi spojenými i sdruženými a Československem, podepsaná v Saint-Germain-en-Laye dne 10. září 1919 (č. 508/1921 Sb.) Chceme zjistit, nakolik iniciativy a politické kroky mateřských zemí přispěly k praktické realizaci právních závazků podle této smlouvy. Budeme přihlížet nejen k diplomatickým krokům, které byly ze strany mateřských zemí proti Československu podniknuty, ale také k jejich hodnocení v odborné literatuře. Dále bude zohledněn dopad mezinárodní diplomacie v oblasti ochrany národnostních menšin na československou legislativu.