Vydávání privilegií polepšujících stav adresáta patřilo ve středověku i raném novověku k tradičním prerogativům panovníků. Z českého prostředí jsou takovéto akty doloženy již v době lucemburské. S ohledem na komplikovaný státoprávní vztah českého státu ke Svaté říši římské budily ovšem rozpaky situace, kdy se českým šlechticům dostalo podobných privilegií ze strany panovníků římských. Zejména díky až příliš velkorysému užívání tohoto instrumentu císařem Bedřichem III. se česká stavovská obec posléze postavila k těmto císařským majestátům odmítavě a přijímání do panského stavu se stalo výsadním právem příslušné stavovské korporace. Na rozdíl od udělování inkolátu neměl přitom český král ani částečnou možnost, jak do tohoto procesu meritorně zasáhnout. V době vlády císaře Rudolfa II. a jeho bratra Matyáše se ale znovu ve větší míře objevily listiny, jimiž byl panský stav příslušníkům české stavovské obce udělován. Cílem příspěvku je evidovat tyto listiny, upozornit na další související prameny a odpovědět na otázku, do jaké míry byly tyto listiny pro své adresáty skutečnou branou ke vstupu mezi aristokracii českého státu.