Navzdory své dlouhé a pohnuté historii postrádá konvent minoritského řádu v Krnově dobový pramen zachycující jeho středověkou, a především pak raně novověkou historii. Jediným dochovaným narativním pramenem je kronika konventu, která byla sepsána retrospektivně v první třetině 19. století jedním z jeho tehdejších členů. Iniciační impulz pro sepsání pramene přišel zřejmě z vně samotného konventu. Samotný pramen je rozdělen na dvě části, kde se propojují dějiny konventu samotného s dějinami okolního města. První část je věnována dějinám Krnova od jeho počátků až do první poloviny 17. století, kdy v letech 1623 až do konce této části rukopisu jsou spojeny s konventem. Druhá část je pak věnována dějinám konventu samotného od jeho obnovy až do konce 18. století. Právě zde jsou pak nejvíce zakomponovány oddíly věnované historii okolní městské společnosti. Právě na možnou roli těchto pasáží v celku kroniky konventu se zaměří zamýšlený příspěvek. Krnovský minoritský konvent procházel v době raného novověku poměrně bouřlivým vývojem od jeho dočasného zrušení, přes obnovu až po útlum na konci 18. století provázené nelehkými osudy v důsledku válečných konfliktů dané doby a mnohých dalších pohnutých osudů. Analýzou pramene a zejména pak vybraných pasáží se pokusí odpovědět na otázku jakou roli mohly tyto části „vnořené historie“ právě v rámci této minoritské kroniky, a to také s ohledem na okolnosti vzniku pramene.