Výzkum v oblasti dějin podniků a podnikání (business history) je v českém prostředí prakticky na samém počátku. Slibný vývoj tohoto odvětví hospodářských dějin přerušila nejdříve druhá světová válka a následně nástup marxistické historiografie po únoru 1948. Zlepšení situace nastalo až po roce 1989 s obnovou soukromého sektoru. Problematika československého tužkárenství byla proto doposud nahlížena pouze popisně či marxistickou optikou. Hlavním cílem příspěvku je poukázat na možnosti a limity při aplikování metod západoevropské business history na československé tužkárenství ve zlomovém období 1938–1968. V centru pozornosti se nachází především nejvýznamnější tužkárna Koh-i-noor Hardtmuth a dále Grafo, Národní podnik obchodní a průmyslový a po druhé fázi znárodnění v roce 1948 rovněž národní podniky Logarex, Gama a Centropen. Stěžejní moduly tohoto výzkumu se zaměřují na celkovou ekonomickou situaci jednotlivých podniků, dále na problematiku manažerských strategií, reklamy a v neposlední řadě na známkoprávní spory a úlohu firemní značky. Stranou pozornosti nezůstávají ani dostupné prameny pro tento výzkum a jejich vypovídací hodnota či dostupnost. První část tohoto příspěvku se proto zaměří na shrnutí dosavadního stavu bádání v oblasti tužkárenství nejen v České republice, ale také v zahraničí – německé tužkárenství soustředěné v Norimberku (Faber-Castell, Staedtler, Schwan). Druhá část naváže představením konkrétních výsledků z prováděného výzkumu v československém tužkárenství. Stěžejní přínos uvedeného příspěvku spočívá v představení doposud zcela opomíjeného tématu, které je zkoumáno metodami moderní business history.