Cílem příspěvku je popsání vybraných signifikantních změn, které v kontextu proměn státoprávního a politického uspořádání nejprve po porážce stavovského povstání postihly stavovskou společnost českých zemí a posléze, v průběhu prvních let vlády Marie Terezie, se zásadním způsobem podílely na proměně stávající šlechtické titulární struktury, nobilitační praxe a otázce přijímání nových členů zemských stavovských obcí. V souvislosti s pozvolnou modernizací státu a dobové společnosti se pod plnou státní kontrolou precizoval a mechanizoval úřední proces nobilitace. Současně se proměňovaly hodnoty, které byl stát ochoten odměnit udělením šlechtického titulu. Mezi čistě utilitární zásluhy stále patřily zásluhy vykonané v administrativě, službou v armádě či fiskálním přínosem státu. Ve stejném duchu také došlo k proměnám motivace, vedoucí nešlechtice k podání žádosti o šlechtický titul. Konfrontace osobních zájmů a zájmů státu se zásadně podepisovala na podobě specifické společenské skupiny tzv. nové šlechty. Ta se díky svým aktivitám, za něž získala šlechtický titul, značně podílela na modernizaci společnosti. Ovšem její přirozené úsilí o etablování v dobové stavovské struktuře společnosti, která se projevovala zejména snahou přijmout šlechtický způsob života a společenské reprezentace, současně mohlo působit „protimodernizačním“ způsobem.