Předsednictvo Ústředního výboru KSČ fungovalo v období socialistického Československa jako vrcholný politický orgán, který přijímal klíčová i méně podstatná politická rozhodnutí. Ačkoliv byla veřejnost jen částečně informována o schůzích předsednictva, existovalo všeobecné povědomí, že tento orgán, který byl složen z úzkého kruhu nejvýznamnějších stranických funkcionářů, přijímá zásadní rozhodnutí. Jak tento kolektivní orgán ke svým „jednomyslným“ usnesením dospěl, přitom zůstávalo pro velkou většinu obyvatelstva velkou neznámou. Dosavadní historiografický výzkum se zaměřoval především na motivy a důvody, které vedly k tomu či onomu rozhodnutí, aniž by se zvláště zabýval způsobem dosažení rozhodnutí. Jakou roli hrála osoba generálního tajemníka a různé mody rozhodování jako řízení (Verfahren), vyjednávání, autorita či externalizace? Příspěvek analyzuje na příkladu zpráv o „zásobování masem a jinými živočišnými produkty“ ze 70. a 80. let 20. století způsob a formu komunikace, jak s fenoménem nedostatku zacházelo stranické a státní vedení. Vychází při tom z organizační teorie a poukazuje na to, že se jednalo jak o formální proces, tak o vyjednávání s neformálními prvky, na kterém participovalo několik dalších aktérů a institucí, jako byla ministerstva, Státní plánovací komise nebo oddělení Ústředního výboru KSČ. Ve velké většině případů tak projednávaná záležitost v momentě, kdy byla předložena na zasedání předsednictva, byla již předjednána a rozhodnuta.