Ideologické aspekty krajin, přírodních rezervací, národních parků nebo využívání přírodních zdrojů jsou v rámci envirohistorie oblíbeným tématem. Pokud příslušné studie zkoumají tyto aspekty z etnické resp. národnostní perspektivy, tak se vesměs jedná o perspektivu etnické resp. národnostní většiny. Daleko méně pozornosti bylo zatím věnováno však otázce, jakým způsobem byly do životního prostředí diskursivně vepsány etnické a národnostní menšiny. Kategorie menšiny, ať již označované jako „etnická“ nebo „národnostní“, „autochtoní“ , „alochtoní“, „primitivní“ nebo „First People“, vždy zahrnuje specifický způsob zacházení jak s takto kategorizovanými lidmi tak s jejich tradičními sídelními oblastmi. Cílem této přednášky je ukázat, jak mohou environmentální dějiny přispět ke studiu etnických resp. národnostních menšin. S tímto cílem se přednáška věnuje 1) rozdílům v definici autochtoní a alochtoní menšiny tak i 2) vztahu mezi vnímáním etnické resp. národnostní menšiny a kompetencemi spojené s managementem životního prostředí včetně přírodních zdrojů, který de facto vede k zamyšlení nad otázkou, 3) je-li a z jakých důvodů menšinám připisována určitá blízkost k přírodní sféře.