Vztah občanského vzdělávání a tematiky soudobých dějin je ve veřejné debatě vnímán jako velmi úzký a samozřejmý. Také ve školní praxi i ve vzdělávacích projektech neziskových organizací se předměty dějepis a výchova k občanství běžně ocitají ve své těsné blízkosti. Historický rozměr občanského vzdělávání však také přináší řadu otázek, vyplývající z jeho rozpětím mezi pravidly diskursu odborné historiografie, pedagogikou, oborovými didaktikami dějepisu a výchovy k občanství a samotnými cíli občanského vzdělávání. S vědomím tohoto komplikovaného rámce se budu zabývat místem soudobých dějin v občanském vzdělávání. Centrální otázkou mého příspěvku je: jakými způsoby se pracuje s dějinnou tematikou v občanském vzdělávání? Příspěvek představí a kriticky zhodnotí různé přístupy k historické dimenzi občanského vzdělávání. Tyto přístupy pak budou umístěny na pomyslné souřadnice, zobrazující je podle funkce minulosti ve vztahu k občanskému vzdělávání. Tematizovány budou například tyto aspekty: míra aktualizace minulosti, poměr mezí předkládáním informací a vlastní aktivitou účastníků, hodnotová uzavřenost či otevřenost zkoumaných přístupů a obecná představa o minulosti a jejím poznávání, se kterou tyto projekty pracují. Prostřednictvím tohoto přístupu se pokusím pojmenovat hlavní výzvy vztahu občanského vzdělávání a tematiky soudobých dějin a možnosti, které k jejich překonávání nabízí odborná historiografie.