Příspěvek se má pokusit o nástin vladařské praxe Jindřicha Korutanského v dědičných zemích Tyrolsku a Korutanech. Rozlišujeme-li v bádání o dvorech tři hlavní směry, zkoumající otázky strukturálně-personální, společensko-reprezentativní a prostorové, pak bude v našem případě akcentována skladba a funkční vazby mezi členy panovnického dvora, při jejichž bližším rozboru využijeme hlavně prosopografické metody. Téma je rozvrženo do dvou částí: 1. Tyrolensia a problémy jejich studia, 2. Technologie moci v komunikaci mezi Jindřichem Korutanským a jeho úředníky-dvořany. Jelikož prameny vytyčují směr a limity výzkumu, bude začátek patřit seznámení s úředními písemnostmi dosud nevydanými, anebo dostatečně nevytěženými, z nichž čerpáme poučení o dvorské společnosti obklopující Jindřicha Korutanského. Předně jde o materiálově bohatá tyrolská kancelářská registra (Tiroler Kanzleiregister) a knihy počtů (Tiroler Rechnungsbücher, resp. Raitbücher). Posléze se pozornost soustředí jednak na sociální síť, kterou kolem sebe Jindřich Korutanský vybudoval z nositelů úřadů na lokální i centrální úrovni, jednak na sociální praxi, jež spočívala v (re)distribuci lén a zástav a charakterizovala Jindřichův vladařský styl.