Němci vysídlení z českých zemí začali záhy po roce 1945 vyvíjet v (Západním) Německu řadu činností, které se nějakým způsobem vztahovaly k tzv. „staré vlasti“. K těmto aktivitám, napomáhajícím upevňovat kolektivní identitu sudetských Němců, patřila intenzivní publikační činnost. Vydávána byla beletrie, kalendáře, časopisy, obrazové publikace a vlastivědné práce, mající často podobu Heimatbücher, navazujících na vlastivědy populární ve střední Evropě od konce 19. století. Smyslem Heimatbücher byla co možná nejkomplexnější charakteristika regionu nebo obce, z kterých autoři pocházeli, vycházející z potřeby zachytit a dále předávat své vzpomínky a znalosti o místě původu. Proto jsou Heimatbücher obsahově široce koncipované a bohatě vybavené fotografiemi, tabulkami, jmennými seznamy a mapami. Od počátku 50. let 20. století tak vzniklo v Německu několik set publikací, které mají velmi úzký vztah k Česku. Tyto Heimatbücher jsou jednou z nehmotných forem „míst paměti“ sudetských Němců a v posledním desetiletí se staly objektem výzkumu kulturních antropologů jakožto specifický typ literatury. Jelikož obsahují velké množství různorodých informací, mohou být také zdrojem pro historicko-geografické studie zaměřené na území bývalých Sudet. Heimatbücher jsou využitelné především pro poznání sociálních, kulturních a hospodářských poměrů na lokální úrovni v prvních čtyřech desetiletích 20. století, které generace autorů alespoň zčásti zažila. Potenciál sudetoněmeckých Heimatbücher jako pramene pro historicko-geografický výzkum bude přiblížen na několika tématicky odlišně pojatých případových studiích založených na obsahové analýze vybraných publikací. Pozornost bude věnována i obrazovému materiálu, který má nezřídka značnou dokumentační hodnotu.