Od přelomu 15. a 16. století moskevský stát navazuje intenzivnější kontakty s Evropou, projevuje se přitom jako obtížný partner, který ve vzájemné komunikaci prosazuje svoje hlediska. Zároveň přejímá zvyklosti a obřady, s nimiž se seznamuje prostřednictvím především diplomatických kontaktů. Právě relace a spisy diplomatů a obchodníků přijíždějících do Moskvy poskytují jedinečné informace o poměrech v ruské společnosti. Na základě jejich konfrontace s ruskými prameny, legendami, reformními projekty Ivana Semjonoviče Peresvetova, Jermolaje Jerazma, Domostrojem protopopa Silvestra a dalšími texty je možné sledovat poměry v ruské společnosti, včetně každodenního života. Umožňují také sledovat vzájemné ovlivňování názorů, postojů a příčiny nedorozumění a konfliktů. Zvláštním a velmi zásadním momentem jsou náboženské poměry. Všichni cizinci připomínají přesvědčení obyvatel moskevského státu o jedinečnosti pravoslavné víry. Na jednání církevního sněmu v roce 1551 je právě ona jedním ze sloupů, na nichž spočívá moskevský stát. Obrana pravoslavné víry se proto stane identickou s obranou ruské společnosti a přispěje k zaujetí negativního postoje vůči cizincům, včetně pravoslavných obyvatel Polsko-litevského soustátí. Jedinečným svědectvím toho jsou besedy Ivana IV. s Janem Rokytou a Antoniem Possevinem. Právě ty ukazují, že v 16. století jsou Rusko a Evropa dvěma paralelními světy, které se jen obtížně sbližují.