Kritický postoj Svatého stolce k náboženské politice československého státu je znám. Stejně tak je zpracován i oboustranně komplikovaný vztah československé a vatikánské diplomacie vrcholící konfliktem v roce 1925, tzv. Marmaggiho aférou, který vyústil v přerušení vzájemných diplomatických styků na úrovni vyslanců. Na jejich opětovném navázání a uklidnění poměrů měl výrazný podíl mons. Pietro Ciriaci, který byl po uzavření československo-vatikánské smlouvy Modus vivendi v roce 1928 jmenován apoštolským nunciem. Období jeho působení je považováno za začátek uklidnění vztahů, avšak i ono bylo poznamenáno nedorozuměními vrcholícími nunciovým odchodem z Československa. Cílem příspěvku založeného  především na komparativní metodě bude srovnání vztahu Svatého stolce k otázce náboženských poměrů před příjezdem mons. Ciriaciho do Československa s jeho postoji v době Ciriaciho diplomatické mise. Bude se snažit odpovědět na otázku, zda došlo pouze k formálnímu smíru či k podstatné změně v hodnocení československého prostředí. Budou tematizovány okruhy, na které se Vatikán soustředil a které viděl jako podstatné, přičemž se budou analyzovat Vatikánem navrhované možnosti řešení i politická praxe. Příspěvek bude založen především na heuristice provedené v Tajném vatikánském archivu a Archivu státního sekretariátu Svatého stolce a soustředí se na analýzu Ciriaciho zpráv a jejich reflexi v Kongregaci pro mimořádné církevní záležitosti.