Tématem příspěvku je Tereziánský ústav šlechtičen založený v roce 1755 Marií Terezií na Pražském hradě jako instituce k zaopatření neprovdaných dam z předních šlechtických rodin. Cílem příspěvku je představení pražského tereziánského ústavu jednak s ohledem na jeho nejdůležitější dějinné momenty a vnitřní strukturu (vedení ústavu, personál...), jednak v souvislosti s jeho společenským významem jak ve šlechtickém prostředí, tak v měšťanských kruzích, a to v komparaci s dalšími významnými institucemi tohoto typu (Vídeň, Štýrský Hradec, Brno aj.) V centru pozornosti bude stát především prvek filantropie, který je v dámských šlechtických nadacích zastoupen hned na několika úrovních. Zhodnocena bude nejen motivace pro vstup do instituce, výše a typ materiálního zabezpečení kapitulárek, ale i vlastní charitativní aktivity šlechtické nadace a individuální dobročinnost jejích členek. Příspěvek představí nové poznatky k úloze a významu dobročinných nadací pro neprovdané šlechtičny, v širším kontextu se bude vázat též k problematice filantropie ve šlechtické mentalitě, stejně jako k otázce sociálního postavení a společenské úlohy neprovdaných šlechtičen v „dlouhém 19. století“.