Účty nejsou jen pouhými sloupci čísel, z nichž zle adekvátní informace získat prostou aritmetikou. Stejně jako u jiných typů pramenů i zde je nezbytné vědět, jakou výpovědní hodnotu si s sebou které „číslo“ (záznam) nese, což lze primárně skrze identifikaci použitého účetního systému. Jak z výzkumu soudobých materiálů z prostředí měst (městské rady, cechů, záduší aj.) vyplývá, nebylo v období středověku na našem území používáno jednoduché, kamerální, natož podvojné účetnictví, jak se někteří autoři domnívali (Raulich, Blecha, Janhuba aj.), ale zřejmě specifický účetní systém, který můžeme označit jako účetnictví správní. Vysvětlení účetních principů, kategorií a zásad, které tento systém definovaly, jako jsou účetní období, peněžní toky, evidence dluhů a pohledávek, účetní závěrka a uzávěrka, dokladovost aj. jsou v současnosti cestou, jak správně interpretovat data uvedená v účetních záznamech. Svoji roli hraje i účetní terminologie ve vztahu k účetnictví (počet, plat, nájem, příjem, výdaj, mohovitý a nemohovitý majetek atd.), která nebyla v minulosti používána jednotně. Navrhovaný příspěvek má metodologický charakter a jeho cílem je na příkladech ze středověkých účetních materiálů demonstrovat rozdíly, které mohou při různém čtení účetních záznamů vzniknout, a tak ozřejmit limity, které byly integrální součástí používaného účetního systému.