Když na konci 60. let. 20. století vznikaly v moderních industriálních zemích první ekologické politiky, bylo jejich stěžejním problémem najít kompromis mezi hospodářským růstem a zachováním takového stavu životního prostředí, který by neohrozil vývoj dalších generací. Rozkol mezi vládními preferencemi a ochranou životního prostředí zesílil hlavně po dopadu 1. ropného šoku na konci roku 1973, který ve většině západních zemích vyvolal obavu veřejnosti z ekologické katastrofy v podobě vyčerpání surovinových zdrojů. O důležitosti tohoto problému svědčí i naléhavost, se kterou v druhé polovině 70. let vznikala první ekologická hnutí. Stejně rychle a doslova jako „houby po dešti“ pak vznikaly národní strany Zelených. Ekonomický růst vs. ochrana životního prostředí: konflikt, který se ne zcela podařilo vyřešit je stále živým i v současné době. Cílem příspěvku bude nabídnout možné řešení podle učení různých škol ekonomického myšlení na příkladu vývoje ekologické politiky od konce 60. let do současnosti (zejména na příkladu Západního Německa, USA, později EU). Jak k ochraně životního prostředí přistupují hlavní školy ekonomického myšlení, kterými jsou ekologická ekonomie, neoklasická environmetální ekonomie, institucionální ekonomie a liberální ekonomie? Který proud byl populární v 60. letech a kam směřuje ekologická politika dnes? Může vůbec ekonomie nabídnout takové řešení, které neohrozí budoucí vývoj generací a nebude znamenat „prolomení limitů růstu“? Toto jsou hlavní otázky, které budou v příspěvku zodpovězeny. Účelem mého příspěvku je prokázat, jak interdisciplinárně lze k ED přistupovat a že i zdánlivě rozdílné vědy jako jsou environmentalismus, moderní dějiny a ekonomie mají mnoho společné.