Výzkum sociální skupiny inteligence se v české sociální a kulturní historiografii stal tématem po Sametové revoluci, která umožnila návrat společnosti v moderní občanskou společnost. Představitelé inteligence byli a jsou tradičními nositeli idejí občanské společnosti, a proto byli a jsou totalitárními režimy marginalizováni. Kdo byli představitelé inteligence v čase utváření občanské společnosti? Jaké měly společné znaky? Jak danou sociální skupinu metodologicky postihnout. Je možné na poměry v českých zemích použít koncepty a metodologii německých či britsko-amerických výzkumů a přístupů sociálních věd. Stačí metodologie prosopografických kvantitativních přístupů k poznání role, funkce a habitu pojednávané sociální skupiny? Mají kolektivní biogramy dostatečnou vypovídající hodnotu k poznání konání a jednání představitelů inteligence. Do jaké míry systém vzdělávání přispíval k formování dané sociální skupiny? To jsou jen některé z mála otázek, které po letech výzkumu můžeme bilancovat. Vyvstávají však klíčové témata, které doposud tvoří bílá místa domácí historiografie. Jakou roli zastávali představitelé inteligence v letech 1918-1938? Byli nadále nositeli idejí občanské společnosti? Jak se "tradiční" představitelé vyrovnávali s přístupem žen k profesím založeným na univerzitním vzdělání?