Od každého diplomatického poselstva se očekávalo, že bude svého panovníka vhodně a důstojně reprezentovat. Kromě vlastních schopností diplomatů patřily mezi reprezentativní složky poselstva i vnější projevy: dary, oblečení, doprovod, ale třeba i koně představující opomíjenou, avšak nedílnou součást všech raně novověkých diplomatických legací. Záměrem příspěvku je vyzdvihnout úlohu koní v diplomatických poselstvech, kteří měli svůj vlastní personál, aby za každých okolností reprezentovali členy poselstva či korespondovali svou výzdobou se zapřaženým kočárem. Součástí diplomatického pobytu býval bohatý program, stejně jako řada volnočasových aktivit (lov, cesty ke dvoru a panovníkovi, výlety po bližším či vzdálenějším okolí působiště), kterých se diplomaté aktivně účastnili, prezentovali své jezdecké umění na ušlechtilém a dobře vycvičeném koni. Příspěvek si klade za cíl přinést – na základě dosavadního výzkumu autorky a pramenů jako jsou účty z diplomatických cest vyslanců vídeňského dvora, ceremoniální protokoly, zprávy a soukromá korespondence – vhled, nikoli ucelený pohled, do této dosud málo probádané, o to zajímavější, problematiky.