Příspěvek se bude zabývat obchodem s gruntovními penězi a jeho specifiky ve venkovském prostředí, a to na základě analýzy zápisů sirotčích a pozemkových knih pro několik městeček pardubického panství. Jednalo se vlastně o úvěrovou operaci, kdy prodejce prodával své očekávané gruntovní peníze, za něž mu byla vyplacena zpravidla částka v hotovosti, která bývala o dost nižší, než byla prodávaná suma. Kupcům tak mohla tato transakce přinést zajímavé zisky přesahující vysoce povolený úrokový limit. Obecně lze říci, že důvodem tohoto obchodu byla na jedné straně nutnost rychle si opatřit hotovost a na druhé možnost výhodně investovat a případně rychleji doplatit usedlost, pokud peníze skoupil její držitel. Ojediněle lze zjistit konkrétní důvody prodejců i kupců k této transakci. Kupce lze rozdělit do tří skupin, a to na cizí kupce nehospodařící na usedlosti, na níž jsou gruntovní peníze skupovány, dále na instituce a na držitele usedlostí. Zda se základní motivace kupců v čase měnila, může osvětlit sledování jejich proměňujícího se podílu na koupích v průběhu sledovaného období. Pro kupce byla výhodnost dána poměrem skupované částky a vyplacené sumy v hotovosti. Měnil se tento percentuální podíl v čase či podle typu kupce? Jak tento obchod ovlivňovala vrchnost a jaké bylo vůbec rozšíření této praktiky ve srovnání s jinými panstvími? Ojediněle je možné se setkat i s prodeji peněz na již doplacených usedlostech držitelem, případně s prodeji již jednou skoupených gruntovních peněz. První případ dokládá zřejmě špatnou hospodářskou situaci majitele usedlosti a nedostupnost hotovosti a druhý pružný přístup k finančním věcem ze strany poddaných.