KSČ měla fungovat jako dobře promazaný stroj, který se skládá z jednotného a zkušeného vedení a ukázněné a angažované členské základny. Usměrňovat chování běžných členů a kontrolovat například plnění stranických povinností vymezených organizačními řády měli takzvaní desítkoví důvěrníci - nejníže postavení funkcionáři KSČ. Vedoucí organizačně-instruktorského oddělení ÚV KSČ Marie Švermová je v sále pražské Lucerny v září 1948 nazvala základem strany, působícím v první linii převýchovy milionů členů KSČ v nové lidi, dokonalé straníky. Vytvoření efektivně pracujícího takzvaného desítkářského systému náleželo k jednu z klíčových vnitrostranických projektů po roce 1945, a proto by desítkáři neměli zůstávat stranou pozornosti historiků. Cílem příspěvku bude rekonstrukce koncepce desítkových důvěrníků a desítkářského systému. Jaké byly, případně jak a proč se proměňovaly představy stranického ústředí o roli těchto funkcionářů v rámci KSČ, jaké nástroje měli desítkáři pro své aktivity využívat či proč zůstal desítkářský systém nedokončen? Dále budu sledovat konkrétní působení desítkových důvěrníků ve vybraných stranických okresech a organizacích, přičemž se pokusím rekonstruovat rozsah jejich moci (myšlena jako vzájemný vztah mezi ovládajícím a ovládaným) v daném prostoru a čase, přičemž budu vycházet zejména z analýzy pramenů stranické provenience všech úrovní a dobového tisku. Téma desítkových důvěrníků doplňuje a zpestřuje obraz KSČ v době vzniku a stabilizace komunistického režimu, prostřednictvím něho lze dějiny KSČ nahlížet přirozeně "zdola", z perspektivy běžné politické praxe na lokální úrovni.