Barbora Celská byla zápisným držitelem věnného města Mělník od roku 1437, sídlila zde v letech 1441 – 1451, Johana od roku 1467, rezidencí se jí mělnický hrad stal v letech 1471-1475. Příspěvek představí výsledky dosavadního archivního výzkumu a bude se řídit uplatněním prostorového, personální i dějového schématu. Sledovány budou okolnosti převzetí Mělníka, tehdejší podoba mělnické rezidence, stavební úpravy na hradě, v kapli sv. Ludmily, v děkanském kostele sv. Petra a Pavla, stejně tak i otázky velikosti a nákladnosti dvora, kategorie dvořanů a úředníků (Vilém a Diviš z Talmberka, Vaněk Valečovský a dal.). Doložen je vliv utrakvistických vůdců Hynce Ptáčka z Pirkštejna a Jiřího z Poděbrad na personální skladbu Barbořina dvora. Sledována bude i královnina mělnická rezidence jako dějiště politických sjezdů Ptáčkovy a Poděbradovy strany. E. Piccolominim stvořený obraz Barbořina mělnického dvora jako sídla neřestí i pochybných alchymistických praktik je reálné podobě života na Barbořině mělnické rezidenci velmi vzdálen. Johana z Rožmitálu byla osobností s výrazně větším zapojením do politického života země, což ovlivnilo i podobu mělnického dvora. Doložen je úřad kancléře (Aleš Berka z Dubé), dokumentována bude činnost mělnické kanceláře zajišťující rozsáhlou korespondenci se saským, braniborským i polským dvorem, návštěvy významných osobností i doprovod královny na jejích častých pobytech mimo Mělník. Stejně jako v případě Barbory Celské se pro Johanin mělnický dvůr staly limitním faktorem ekonomické obtíže. Na Mělník s ní přešla i část bývalých služebníků z pražského dvora, k převzetí části finančních závazků vůči těmto lidem se musel v roce 1474 zavázat král Vladislav.