Ján Kollár patří bezesporu k osobnostem v středoevropském prostoru, kteří v první polovinĕ 19. století určili vývoj umĕleckého, vĕdeckého a politického myšlení. Jeho tvorba se vyznačuje nejen svou umĕleckou kvalitou ale i tím, že ve svém rozsahu a žánrové spestrosti (kromĕ beletrie je důležité jeho korešpondence, káznĕ s tematizováním pálčivých problémů národního života, jeho pedagogická činnost spojené s psaním učebnic, cestopisy, které se zabývají s kulturním dĕdičstvím, nemluvĕ o aktivitĕ v cirkevním a kulturním životĕ hlavního mĕsta Uher) umožňuje hloubkové bádání takových fenoménů a jejichž vztahů, jako hungarizmus, slavizmus a čechoslovakizmus. Právĕ na základĕ bohatého textového materiálu, z kterého se příspĕvek vychází, se dotvorí obraz Jána Kollára a zároveň i klíčových fenoménů této doby, mezi jinými i čechoslovakizmu. Moderní historiografie jako i literární vĕda v znamení konce velkých vyprávĕní zahájili postmodernistickou dekonstrukci, resp. postkolonialistickou, transmoderní atd. kritiku dosavadních historických a literárnĕvĕdných koncepcí. Příspĕvek se v znamení spomenutých škol také zamĕřuje na problém kódování použité řeči a na latentné prvky v té časti kollárovské tvorby, která se zabývá problémem politiky, kultúry a národa. Příspĕvek v znamení interdisciplinarity aplikuje vybrané metody textologie, moderní literární vĕdy, historiografie a společenských vĕd.